Protiprokluzové systémy (ASR, ASC, DTC, EDS, ETC, ETS, TCS, TC)

Systémy elektronické kontroly prokluzu hnaných kol optimalizují přenos točivého momentu motoru na kola a tím zlepšují vlastnosti automobilu při rozjezdu na kluzkém povrchu nebo při rychlých průjezdech zatáčkou.

Elektronické stabilizační systémy (AHS, DSC, ESP, VDC, VSC)

Systémy zajišťující bezpečné chování vozu v kritických situacích, zejména při průjezdech zatáček. Systém v průběhu jízdy vyhodnocuje několik ukazatelů jako je rychlost, nebo natočení volantu a v případě, že hrozí nebezpečí smyku, je systém pomocí přibrzďování jednotlivých kol schopen vrátit automobil do původního směru.

Brzdy (Pásová brzda, Bubnové brzdy, Kotoučové brzdy, Parkovací brzda)

Brzdící účinek je vyvolán mechanickým způsobem, kdy dochází ke tření brzdových segmentů (čelistí s brzdovým obložením, brzdových destiček) o ocelový buben nebo kotouč. Brzdy jsou ovládány mechanicky, hydraulicky nebo pneumaticky stlačeným vzduchem.

Pásová brzda se vyznačuje jednoduchou konstrukcí, kde na ocelový válec dosedá ocelový brzdící pás s brzdovým obložením. Tato brzda je ovládaná poměrně malou silou a dosahuje dobrého účinku. Nevýhodou je snížená možnost odvodu tepla, čímž se brzda často přehřívá a klesá tak její účinek.

Bubnová brzda se skládá z brzdového bubnu, brzdových čelistí s obložením, rozpínacího mechanismu (brzdový klíč nebo hydrostatický člen), automatického stavěče odlehlosti brzdových čelistí a mechanického rozpínacího systému parkovací brzdy (u zadních nápravy). Při sešlápnutí brzdového pedálu a zapojení brzdového systému dochází k rozpínání brzdových čelistí s obložením, které se tak dotýká vnitřní strany bubnu, čímž dochází ke tření. Během tření nabíhá jedna čelist na obvod bubnu a nazývá se náběžnou čelistí. Druhá čelist nabíhá proti smyslu otáčení brzdového bubnu a nazývá se úběžnou čelistí. Její nevýhodou je možnost přehřátí při dlouhém intenzivním brzdění a z toho vyplývající ztráta brzdného účinku.

Kotoučová brzda umožňuje dosažení většího brzdného účinku a lze u ní dosáhnout lepšího odvodu tepla. Tato brzda se skládá z brzdového kotouče pevně spojeného s nábojem kola, brzdového třmenu a hydraulickými válečky, výměnných brzdových destiček a zařízením, které zabraňuje vypadnutí brzdové destičky ze třmenu. Brzdného účinku je dosaženo třením brzdových destiček o kotouč, který je chlazený proudícím vzduchem (v některých případech i speciální kapalinou) a brzda si tak zachovává trvale dobrý brzdný účinek. Protože není vybavena mechanickým rozpínáním válečků, nelze použít jako brzda parkovací.

Parkovací brzda má za úkol zabránit nežádoucímu pohybu vozidla při stání. U osobních automobilů je parkovací brzda u kol zadní nápravy s bubnovými brzdami, které mají jako svojí součást i rozpínací mechanismus parkovací brzdy.

Common Rail

Common Rail je celosvětově nejrozšířenější systém přímého vysokotlakého vstřikování nafty u vznětových motorů. Palivo, které je vstřiknuté do válce pod vyšším tlakem vytvoří lepší směs pro hoření a tím je dosaženo větší účinnosti motoru. Výhodou těchto agregátů oproti klasickým dieselům je především vyšší výkon, zvýšený točivý moment a snížená spotřeba. V současnosti se u vozidel používá systém Common Rail první a druhé generace, které se od sebe liší dosaženými vstřikovacími tlaky. Vedle nízké spotřeby a dobrých výkonových charakteristik je motor s tímto systémem charakteristický tichým chodem. Systém Common-Rail je v řadě případů doplněn o turbodmychadlo s variabilní geometrií lopatek, používá se i turbodmychadlo s pevnými lopatkami.

Vícebodové vstřikování (MPI, Multipoint Injection)

Je vstřikování, které umožňuje vstřikování paliva do sání před sací ventil každého válce u zážehových motorů. V současnosti již existuje i systém vstřikování přímo do válce benzinových motorů. Výhodou vícebodových vstřikování je dosažení lepších výkonových charakteristik, nižší spotřeby a nižší emise škodlivin ve výfukových plynech.

Automatická převodovka

Tato převodovka umožňuje automatickou volbu jednotlivých rychlostních stupňů v některých případech s možností manuální volby rychlostní stupňů. V posledních letech se objevily také tzv. automatické převodovky s variabilními převody.

Nápravová převodovka (Rozvodovka, Diferenciál)

Diferenciál zajišťuje dobrou průjezdnost vozidel zatáčkou tím, že umožňuje odlišné rychlosti otáčení kol hnané nápravy během průjezdu zatáčkou. Z konstrukčního hlediska se rozlišují diferenciály kuželové a čelní. Diferenciál je pak součástí rozvodovky, což je nápravová převodovka, která zajišťuje rozvedení hnacího momentu a výkonu na jednotlivá kola poháněné nápravy. Při normálních podmínkách provozu je hnací moment a výkon přenášen na základě vlastností diferenciálu pouze na jedno kolo. Pro pohyb vozidla na kluzkých površích, po nezpevněných vozovkách nebo v terénu jsou některá vozidla vybavena uzávěrkou diferenciálu, což je zařízení, které vyřadí diferenciál z činnosti a v záběru tak mohou být obě kola hnané nápravy

Antiblock Braking System (ABS)

Systém, který zabraňuje zablokování kol při brzdění. ABS automaticky reguluje brzdnou sílu působící na jednotlivá kola vozu tak, aby nedošlo k jejich zablokování a s tím související neřiditelnost vozu. V krajní situaci, kdy již hrozí zablokování kol, systém snižuje a následně zvýší tlak v brzdové soustavě 12-16x za sekundu a tím zajistí stále otáčení kol a řiditelnost vozu.

Spouštěcí zařízení (Spouštěč, Startér, Žhavící svíčky)

Vlastní elektrické spouštěcí zařízení k přímému mechanickému uvedení motoru do pohybu a pomocná zařízení, která jsou pro spouštění motoru vhodná nebo nezbytně nutná.

Imobilizér

Imobilizér je zařízení, které slouží k zabezpečení vozidla proti nežádoucímu zneužití a odcizení. Imobilizér pracuje s kódem, který je uložen v klíčku, kartě nebo jiném zařízení. Tento kód porovnává s kódem uloženým v paměti řídicí jednotky, na kterou je přímo napojen. Pracuje tak na podobném principu, jako je například zajištění mobilního telefonu Pin-kódem.

Jednobodové vstřikování (Monopoint Injection, Mono-Jetronic)

Je jednobodové neboli centrální vstřikování paliva u zážehového motoru. V místě na sacím potrubí motoru, kde býval zpravidla umístěn karburátor, je jediná elektromagneticky ovládaná tryska, která zajišťuje nepřerušované (trvalé) vstřikování paliva do sání. Množství směsi je pak řízeno škrtící klapkou pod vstřikovacím ventilem. Ovládání klapky je přímé neboli mechanické u jednoduchých systémů, u složitějších a tudíž dokonalejších systémů je ovládání klapky nepřímé neboli elektromechanické.

Sbíhavost (Rozbíhavost, Příklon a záklon rejdového čepu, Odklon kola, Geometrie nápravy)

Za geometrii nápravy jsou považovány geometrické parametry, které se u nápravy nastavují, aby bylo dosaženo požadovaných vlastností nápravy během provozu. Tyto parametry mají vliv na řiditelnost a stabilitu vozidla, ale také vliv na opotřebení pneumatik. U nápravy se tak nastavuje sbíhavost nebo rozbíhavost,příklon a záklon rejdového čepu a odklon kola. Sbíhavost (Rozbíhavost) se měří jako rozdíl vzdáleností kol na předním a zadním okraji ráfku ve výši poloměru kol nad vozovkou.

Lambda sonda

Snímač, který slouží k měření zbytkového kyslíku ve výfukových plynech spalovacího motoru a posuzuje se tak dokonalost spalování. Sonda je umístěna ve výfukovém potrubí a její použití je běžné při řízení složení směsi u elektronicky řízených systémů vstřikování paliva. Regulace složení směsi je pak nezbytná při použití třícestného katalyzátoru.

Variabilní časování sacích ventilů (Flino, VTEC, VVT-i)

Jde o časování otevírání a dobu otevření sacích ventilů. Systém se řídí dle zátěžových parametrů motoru.Toto časování optimalizuje hodnoty výkonu a největšího točivého momentu. V případě, kdy je požadavek na dosažení vyššího výkonu zvýšením otáček je ventil s variabilním časováním otevřen dříve a déle uzavřen. Doba otevření sacího ventilu je tak delší a do válce se dostane více směsi paliva se vzduchem. Doba otevření, která je dána okamžikem otevření a uzavřením sacího ventilu, je závislá zejména otáčkách motoru. Vlastní vačka, která působí na ventil, není spojena s hřídelí napevno, ale je možný částečný otočný pohyb vačky s osou otáčení v hřídeli. Tento pohyb je omezen dorazy a i při poměrně malém pootočení vačky vůči hřídeli je prodloužena doba otevření sacího ventilu, což umožňuje dodávku dostatečného množství směsi paliva se vzduchem a tím zlepšení výkonových charakteristik v závislosti na otáčkách. Nejvíce se variabilní časování projeví nárůstem výkonu a točivého momentu ve vyšší otáčkách.

Palubní diagnostika (EOBD, OBD)

Moderní vozy jsou vybaveny palubní diagnostikou OBD (On Board Diagnostic), v Evropě pak často bývá tato diagnostika značena EOBD (European On Board Diagnostic). Zavedení těchto systémů si vyžádaly v první řadě neustále se zpřísňující požadavky na motory vozidel ohledně produkce škodlivých (emisních) látek ve výfukových plynech a rozšíření elektronických systémů v automobilismu. Úkolem palubní diagnostiky je zajistit, aby všechny poruchy, které mohou mít vliv na zvýšení tvorby škodlivých látek u motorů či závady u dalších systémů, byly včas zjištěny a byl na ně upozorněn i řidič. Ten může být upozorněn na vzniklou skutečnost rozsvícením informační kontrolky na přístrojovém panelu nebo údajem na informačním displeji.

EBV/EBD

EBV je zkratka z německého Elektronische Bremskraftverteilung a znamená elektronický rozdělovač brzdné síly, EBD znamená jeho anglický ekvivalent. Toto zařízení samočinně rozděluje brzdný účinek mezi nápravy. Jeho úkolem je zajistit při běžném brzdění, aby byla brzdná síla optimálně rozdělena mezi přední a zadní nápravu podle statického a dynamického zatížení náprav.

Klimatizace (AC - Air Condition)

Zajišťuje ochlazení vzduchu přiváděného do větrací soustavy vozu. Vzduch je chlazen chladící kapalinou odpařující se ve výparníku, který je poháněn motorem hnaným kompresorem. To je také důvod o deset až patnáct procent vyšší spotřeby při činnosti klimatizace.

Xenonové, Bi-Xenonové světlomety

Jsou moderní výbojkové světlomety. Světelným médiem je výbojka naplněná inertním plynem Xenonem. Výhodou těchto světlometů je vysoká životnost při trvalém používání, vysoký světelný výkon a kompaktní rozměry. V současnosti se používají i tzv. Bi-Xenonové světlomety, které mají xenonovou výbojku i pro dálková světla, což klasické xenonové světlomety neumožňovaly.

VIN kód

Číselný štítek, který bývá zpravidla umístěn pod čelním sklem v jeho dolní části se nazývá štítek s VIN kódem. Kód vyjadřuje číslo karosérie a vzhledem k jeho snadné přístupnosti je i snadná a rychlá identifikace vozidla. Tento způsob identifikace je jednou z možností, jak lze zabránit odcizení nebo jak lze docílit snazšího nalezení vozu.

Turbodmychadlo s variabilní geometrií lopatek (VTG)

Turbodmychadlo je zařízení, které umožňuje přeplňování motoru a tím dosažení jeho vyššího výkonu. Vlastní turbodmychadlo se skládá ze dvou hřídelem spojených kol s lopatkami a to dmychadla a turbíny. Turbinové kolo je roztáčeno výfukovými plyny a slouží jako pohon dmychadla, které zvyšuje plnící tlak do motoru. Do motoru se tak dostane větší množství vzduchu a tím i pro hoření důležitého kyslíku, čímž proběhne dokonalejší hoření směsi paliva se vzduchem.

MSR (Regulace točivého momentu motoru)

Tento systém se používá zejména u moderních dieselových motorů, jejichž vysoký točivý moment je schopen při brzdění motorem, zejména na kluzkém povrchu, zablokovat hnaná kola a tím učinit vůz neřiditelný (smyk). MSR rozezná tendenci kol k zablokování a automaticky zvýší otáčky motoru a s tím spojený točivý moment působící na kola, která se opět otáčejí a vůz je řiditelný.

Přímé vstřikování benzinu

Aktuálním vývojovým krokem u zážehových motorů je zavádění přímého vstřiku benzinu do spalovacího prostoru. I když je proces přímého vstřiku benzinu znám již delší dobu, lze současné zavádění tohoto způsobu tvoření směsi pro hoření považovat za jistou revoluci na poli benzinových motorů. Benzin tak již není vstřikován do sacího potrubí (tento systém nabízí v současnosti ještě celá řada automobilek). Výhodou přímého vstřikování je dosažení vyššího výkonu a točivého momentu a současně i nižší (až o 15 procent) spotřeby paliva oproti klasickému motoru se vstřikováním do sání. V současnosti jsou v Evropě nejznámější benzinové motory s přímým vstřikem označené jako GDI (Mitsubishi), FSI (koncern VW), JTS (Alfa Romeo) a D4 (Toyota).

Brzdový asistent (BAS)

Technickou lahůdkou poslední doby se stal tzv. brzdový asistent. Tento systém monitoruje rychlost sešlápnutí brzdového pedálu společně s tlakem vyvíjeným na tento pedál. Podle těchto veličin vyhodnocuje kritické situace a případně zvýší tlak v brzdné soustavě. Tento zásah má za následek zvýšení brzdného účinku a snížení brzdné dráhy až o 20%. V současnosti je možné v moderních vozidlech nalézt elektronický, hydraulický nebo mechanicky brzdový asistent. Funkce těchto zařízení je prakticky totožná a liší se pouze ve způsobu snímání pro činnost potřebných veličin a způsobem řízení vlastní činnosti zařízení.

Katalyzátor

Zařízení, které je umístěné ve výfukovém potrubí motoru, jehož úkolem je minimalizovat množství škodlivin ve výfukových plynech. Společně s procesy řízení motoru tak výrazně přispívá k ekologickému provozu automobilu. Katalyzátor nesnižuje obsah škodlivin jako filtr nebo lapač nečistot, ale podporuje vznik chemických reakcí, jejichž produktem jsou méně škodlivé látky. Podle podporovaného typu reakce se rozlišují katalyzátory na oxidační (zejména benzinové motory) a redukční (naftové motory).

OHV

Ventilový rozvod, který je v současnosti již překonán modernějším rozvodem OHC. Celý mechanismus se skládá z vlastního ventilu s vratnou pružinou, vahadla, zvedací tyčky, zdvihátka a vačkové hřídele. Vačka na vačkovém hřídeli se otáčí a působí tak na zdvihátko se zvedací tyčkou. Tento pohyb je pak přenášen přes vahadlo na ventil. Výměna náplně ve válci je poměrně dokonalá, ale konstrukční řešení rozvodu je složité. Z tohoto důvodu je zde zvýšené riziko vzniku závady a je také náročnější údržba.

Tempomat (ACC- Adaptive Cruise Control)

Toto zařízení zachovává konstantní rychlost zadanou řidičem. Systém je konstruován pro využití na dálnici. Novější typy tempomatů jsou doplněny o čidlo vzdálenosti vpředu jedoucího vozidla a jsou schopny udržovat bezpečný rozestup.

HDI

Označení dieselových motorů se systémem vysokotlakého vstřikování Common-Rail a vybavených turbodmychadlem u značek Peugeot a Citroen.

OHC

Nejmodernější typ ventilového rozvodu (vyjma ekvivalentu DOHC), který se v současnosti používá u spalovacích motorů. Zkratka OHC je z anglického výrazu Over Head Camshaft, což lze volně přeložit jako vačková hřídel v hlavě válce. Pohyb ventilu je způsoben působením vačky na otáčející se vačkové hřídeli, která prochází hlavou válce. Tento ventilový rozvod je konstrukčně jednoduchý, jeho součástí je vlastní ventil, vratná pružina a vačková hřídel s vačkami. Tento rozvod se vyznačuje poměrně dokonalou výměnou náplně ve válci, relativně malou poruchovostí a snadnou provozní údržbou. Jeho malá prostorová náročnost navíc umožňuje využít pro výměnu náplně zdvojený mechanismus, vždy jeden pro sání a druhý pro výfuk, který nese označení DOHC (2xOHC).

Turbodmychadlo

Jde o přeplňování turbodmychadlem. Přeplňování motorů bylo zavedeno s cílem dopravit do spalovacího prostoru více vzduchu a umožnit tak zvýšení dodávky paliva během jednoho pracovního cyklu motoru. Výsledkem je vyšší výkon, při nižší měrné spotřebě a také snížení emitovaných škodlivin.

Aktivní podvozek (ADS)

Adaptabilní systém odpružení vozu, který se přizpůsobuje zatížení vozu a zajišťuje ideální jízdní podmínky i při plném zatížení vozu. Za aktivní podvozek je považován ten podvozek automobilu, který má elektronicky řízené systémy odpružení náprav a tlumení jejích kmitů. V principu je to regulace charakteristik odpružení a tlumení u jednotlivých náprav pomocí řídicího systému na optimální podmínky pro daný jízdní stav. S aktivním podvozkem tak lze dosáhnout vyšší bezpečnosti jízdy, vysokého cestovního komfortu, menšího provozního namáhání součástí podvozku a tudíž i celého vozu, což znamená i dosažení delší životnosti vozu a jeho komponentů.

Crash Test (Nárazové zkoušky)

Bariérové zkoušky, při kterých je testována odolnost karosérie proti různým druhů nárazu a funkčnost bezpečnostních systémů při čelním, bočním, zadním nárazu, nebo při převrácení vozu. Zkoušky se uskutečňují při různých rychlostech, včetně nárazů do částečně deformovatelných objektů, nebo simulace střetu automobilu s chodcem.

Hydrodynamický měnič (Hydrodynamická spojka)

Některá vozidla jsou vybavena zařízením pro přenos hnacího momentu, které pracují na základě zákonů hydrodynamiky. Mezi tyto zařízení patří hydrodynamická spojka a hydrodynamický měnič, které zcela nebo částečně nahrazují mechanická zařízení plnící stejnou funkci. Hydrodynamická spojka je zařízené, které slouží k přenosu hnacího momentu od motoru do převodovky a tento moment nemůže měnit. Naopak hydrodynamický měnič také přenáší moment od motoru k převodovce, ale díky svým vlastnostem může tento moment měnit.

Airbag

Vzduchový vak, který společně s bezpečnostními pásy patří k nejúčinnějším bezpečnostním prvkům automobilu. Senzory zpomalení umístěné v jednotlivých částech vozu vyhodnocují nutnost spuštění tohoto bezpečnostního zařízení. Airbagy spolupracují společné s pyrotechnickými předpínači pásů, které snižují rychlost nárazu hlavy a hrudníku do vaku. V současnosti se stále výrazněji prosazují tzv. inteligentní airbagy, jejichž rychlost naplnění a objem vzduchu ve vaku je regulován podle síly nárazu. Moderní vozy mohou mýt nejen čelní, ale také boční, hlavové nebo okenní airbagy. Bezpečnostní pásy jsou také často doplněny o omezovače tlaku, které snižují zatížení hrudníku při nárazu a dále snižují riziko poranění posádky.

Posilovač brzd

Je zařízení, které slouží ke snížení ovládací síly na brzdový pedál při brzdění. Pro řidiče je tak brzdění příjemnější a navíc dochází k rychlejšímu nárůstu tlaku v brzdné soustavě než v soustavě bez posilovače, což umožňuje dosažení kratší brzdné dráhy. V současnosti jsou nejrozšířenější podtlakové posilovače, které pracují na principu rozdílu tlaků v pracovních komorách rozdělených pružnou membránou. Pro správnou funkci posilovače je zapotřebí, aby byl motor v chodu, protože se podílí na vytváření podtlaku. Podtlak je pak odebírán ze sacího potrubí (benzinové motory) nebo je vytvářen vakuovým čerpadlem poháněným motorem (naftové motory). Brzdový systém vozidla je možné ovládat brzdovým pedálem i bez účinku posilovače, ale s výrazně sníženým brzdným účinkem.

Zavěšení McPherson

Zavěšení kol jsou součásti vozidla, jejichž prostřednictvím jsou dvě protější kola dvoustopého vozidla zavěšena na nosné konstrukci nápravy nebo na nosných částech jeho podvěsu. Z konstrukčního hlediska se zavěšení McPherson skládá z přibližně svislé vzpěry a příčných závěsných ramen (mohou mít různý tvar, ale v současnosti se nejvíce používají trojúhelníková ramena). Jako tlumicí prvek je použit teleskopický tlumič a pružícím prvkem mohou být různé druhy pružicích elementů (vinutá pružina, vzduchové pérování atd.). Tlumič a pružicí prvky jsou umístěny zpravidla ve směru svislé vzpěry nebo jsou její demontovatelnou součástí.

Planetová převodovka

Základním stavebním článkem planetové převodovky je planetové soukolí, které se skládá z planetového kola (odtud pochází název planetová převodovka), ze satelitů, které jsou v přímém záběru s planetovým kolem a okolo tohoto kola obíhají, unašeče satelitů a korunového kola. U běžných automobilových převodovek planetového typu je několik planetových soukolí, které společně vytvářejí celkový převodový poměr. Výhodou planetových převodovek je možnost vytvoření větších převodových poměrů v menším prostoru.

Elektronické zapalování

Moderní zapalování, které dosahuje více než 1000 zážehů za sekundu oproti 400 zážehům, které může dosáhnout zapalování s mechanickými kontakty vlivem mechanických a elektrických mezí přerušovače, se nazývá elektronické zapalování. U elektronických zapalování je výhodou prodloužení období údržby, při vysokých otáčkách víceválcových motorů zvyšuje výkon a snižuje spotřebu a zlepšuje i starty. Nevýhodou je poměrně složitá konstrukce a tím i zvýšená pravděpodobnost poruchy. Elektronická zapalování jsou s elektronickým odlehčením kontaktů přerušovače, kondenzátorové nebo induktivní s použitím klasického přerušovače a zapalování bezkontaktní.

DOHC

Ventilový rozvod 2xOHC využívající dvou vačkových hřídelí umístěnými v hlavě válců. Sací i výfukové ventily tak mají vlastní vačkový hřídel, což umožňuje použití více ventilů pro sání i výfuk. Nejčastější konfigurace u moderních motorů je dva sací a dva výfukové ventily, čímž lze dosáhnout dokonalejší výměny náplně ve válci a tím i dokonalejší spalování. Díky tomuto konstrukčnímu řešení je možné dosahovat vyšších výkonových charakteristik motoru (výkon a největší točivý moment) za dosažení příznivé spotřeby.

Maxi-DOT display

Velký bodový displej na přístrojovém panelu, který zobrazuje údaje z palubního počítače (okamžitá a průměrná spotřeba, dojezd na palivo v nádrži, počet ujetých kilometrů, průměrná rychlost atd.) a dále vnější teplotu. Toto zobrazení je přehledné a navíc svým umístěním minimalizuje rozložení pozornosti řidiče na ostatní přístroje ve voze.

Hatchback

Označení vozů s dvouprostorovou karoserii, která má čtyři nebo dvoje boční dveře a výklopné zadní dveře (někdy se používá výraz stěna). Součástí zadních dveří je i zadní okno, čímž jsou zadní dveře rozměrné a umožňují tak snadný přístup do zavazadlového prostoru. Podle počtu dveří se hatchbacky dělí na třídveřové (dvoje boční a jedny zadní dveře) a pětidveřové (čtyři boční a jedny zadní dveře). Tyto vozy bývají nejčastěji vybaveny pěti místy ve dvou řadách, ale mohou být i pouze čtyřmístné. Klasickým reprezentantem této karosářské verze je Škoda Fabia, ale i Peugeot 307, Ford Focus, Opel Corsa a další.

Karburátor

Je zařízení, kde se uskutečňuje tvorba směsi paliva, v tomto případě benzinu, se vzduchem. Palivo je nasáváno (pneumaticky rozprašováno) z plovákové komory přes trysku v difuzoru na základě rychlosti proudění vzduchu difuzorem, který je zúžený. Množství rozprášeného paliva je tak závislé na množství nasávaného vzduchu, čímž je udržena relativně stálá hodnota směšovacího poměru. Vlivem proudění vzduchu ve zúženém místě vyšší rychlostí (rovnice zachování kontinuity) je zde na základě Bernoulliho rovnice proudění nižší statický tlak, který se projevuje sacím efektem jako podtlak. Tento podtlak pak způsobuje nasávání paliva. Vzhledem k tomu, že proudění vzduchu není laminární po celém průřezu difuzoru, je nutné provádět dodatečnou korekci u karburátoru. Tato korekce se provádí přídavným přívodem vzduchu, přídavným přívodem paliva nebo pneumaticky. Vedle toho jsou karburátory, které mají elektronické řízení. Pomocná zařízení karburátoru jsou pro studený start s bohatší směsí, volnoběžný systém, akcelerační systém a lambda sonda u elektronicky řízeného karburátoru. V současnosti je použití karburátoru zcela výjimečné a je nahrazeno modernějšími systémy jednobodového nebo vícebodového vstřikování paliva do sání motoru, u nejmodernějších motorů je to vstřikování paliva přímo do válce.

4Matic

Označení vozů Mercedes-Benz s pohonem všech kol. Z technického hlediska je pohon všech kol realizován pomocí elektronického systému pohonu všech kol, který nese označení 4 ETS (Four-Wheel Electronic Traction System). Tento systém vyhodnocuje trakční podmínky na trvale poháněné nápravě a v případě potřeby se zapojí i pohon druhé nápravy. Systém pohonu všech kol zlepšuje jízdní vlastnosti vozu v některých jízdních režimech.

Filtr pevných částic

Filtr pevných částic se poprvé objevil u nová generace motorů HDi (Peugeot a Citroen) v roce 2000 a je jeho zavedení je považováno za stejně významné, jako bylo před léty zavedení katalyzátoru. Filtr pevných částic se nachází stejně jako oxidační katalyzátor ve výfukovém potrubí. Funkce filtru by se dala zjednodušeně přirovnat k funkci molekulového síta, kdy porézní struktura (tvoří ji oxid křemičitý) zachycuje mechanicky pevné částice při průchodu výfukových plynů. Princip filtru se tak může jevit na první pohled jednoduchý, ale existují i faktory, které jeho činnost značně limitují. Lze dosáhnout efektivity i více než 95% zachycení nežádoucích částic.

Safe system (Superzamykání)

Tento systém je jeden z nejmodernější zabezpečovacích systémů vozidla, který zabraňuje nežádoucímu otevření dveří u zamčeného vozidla zevnitř. Otevření vozidla je zabráněno oddělením mechanismu otevírání dveří od vnitřních klik. Vnikne-li nežádoucí osoba do vozu rozbitím okenního skla, nelze vozidlo otevřít klikou uvnitř vozu a nelze ani vytáhnout pojistná tlačítka na vnitřní straně dveří. Safe systém (Superzamykání) je ve většině případů dodáván jako doplněk centrálního zamykání.

Sběrnice dat (CAN-Bus)

Sběrnice dat zajišťuje vzájemnou komunikaci mezi řídicími jednotkami ve voze (motoru, ABS, airbagů, informačních systémů atd.). Veškerá komunikace probíhá na základě výměny dat v digitální formě. Tento systém umožní, aby bylo rychlým propojením dosaženo vzájemné vazby mezi elektronickými senzory, procesory, řídicími a ovládacími prvky vozidla a zajišťuje tak souhru všech elektronických komponentů.

Multifunkční ukazatel (Palubní počítač)

Součást přístrojového panelu nebo přístrojové desky, kde jsou digitálním či grafickým způsobem zobrazovány některé informace. Multifunkční ukazatel zpravidla zobrazuje okamžitou a průměrnou spotřebu, dojezd na palivo v nádrži, průměrnou rychlost, počet ujetých kilometrů od začátku měření průměrných hodnot a dobu trvání jízdy od posledního nastavení nulových hodnot. Vedle toho často zobrazuje venkovní teplotu a klasické digitální hodiny. Některé automobily mají tyto údaje zobrazeny na obrazovce navigačního systému. Přepínání jednotlivých hodnot se zpravidla provádí přídavným tlačítkem na ovladači stěračů nebo na multifunkčním volantu.

Mechanická spojka

Spojky jsou součástí soustavy pro přenos hnacího momentu od motoru ke kolům poháněné nápravy. Mechanická spojka je součást vozidla, která slouží k přerušení toku momentu, nemění jeho velikost momentu a umožňuje sepnutí dvou hřídelů otáčející se na počátku rozdílnou rychlostí. Vedle toho spojka zajišťuje potřebný rozdíl otáček mezi motorem a koly vozidla při rozjezdu. Obecně se spojky dělí na mechanické (lamelové a odstředivé) a hydrodynamické (viz. Hydrodynamická spojka), které se od sebe liší konstrukčním uspořádáním a principem. Podle způsobu ovládání se dělí mechanické spojky na mechanicky a hydraulicky ovládané. Při spínání spojky vzniká ztrátový výkon, který tepelně namáhá jednotlivé části spojky. Po sepnutí spojky je dosaženo její konstantní účinnosti, která je rovna jedné (neboli 100 procent). Připojování zátěže (převodovka a další přenosné součásti) ke klikovému hřídeli je charakteristické poklesem otáček spalovacího motoru, které by neměly klesnout pod minimální otáčky motoru, aby nedošlo k jeho zastavení. K úplnému sepnutí spojky pak dojde až po vyrovnání otáček obou spojovaných hřídelů.

Velkoprostorové vozy (MPV)

Tato kategorie automobilů je určena pro přepravu osob a zavazadel nebo zboží. Vyznačují se uzavřenou pětidveřovou karosérií, která je znatelně vyšší než u běžných osobních automobilů, i když je posazena na běžný podvozek osobní vozu s upravenými charakteristikami na větší zatížení. Tyto vozy se vyznačuje zejména dostatečným místem pro přepravu pětice cestujících, u některých vozů je možná přeprava dokonce sedmi osob, a poměrně velkým zavazadlovým prostorem. Z tohoto důvodu jsou velkoprostorové vozy oblíbené u početnějších rodin. Mezi tyto vozy lze zařadit Daewoo Tacuma, Ford Galaxy, Renault Scénic a další.

Elektronický plyn (E-plyn, Elektronické ovládání plynu)

Vazba mezi plynovým pedálem a škrtící klapkou motoru u benzinových motorů nebo vstřikovacím čerpadlem u naftových agregátů je pouze elektronická. Tímto způsobem je tak nahrazena mechanická vazba lankem v lanovodu nebo táhlem. Všechny pokyny řidiče v podobě působení na plynový pedál jsou přenášeny kabelem ve formě elektronických dat do řídicí jednotky motoru. Řídicí jednotka tyto data zpracovává a vydává pokyny pro odpovídající činnost příslušenství motoru, jako je vstřikovací jednotka a zapalování u benzinových nebo vstřikovací čerpadlo u naftových motorů.,

Kompresní poměr

Je poměr celkového objemu válce k jeho kompresnímu objemu. Celkový objem válce je součet zdvihového a kompresního objemu. Hodnotu zdvihového objemu lze získat tak, že celkový zdvihový objem motoru vydělíme počtem válců nebo jednoduchým geometrickým výpočtem pro objem válce, je-li známo vrtání (poloměr je polovina průměru vrtání) a zdvih pístu (výška). Kompresní objem je zbytkový objem ve válci po stlačení pístu, píst je v tzv. horní úvrati. Kompresní poměr bývá u benzinových motorů kolem 10:1, což znamená, že zdvihový objem válce je devětkrát větší než kompresní poměr. U naftových motorů je hodnota kompresního poměru kolem 20:1. Hodnota kompresního poměru je pak jeden z parametrů, který ovlivňuje výkon motoru.

Nízkoprofilové pneumatiky

Pneumatiky u nichž je poměr jejich výšky k šířce méně než 65 procent. Hodnota poměru větší než 65 procent je charakteristická pro standardní pneumatiky a není výjimkou i hodnota poměru 80 procent. Standardní pneumatiky jsou vhodné pro provoz na vozovkách s horším povrchem, mají menší odpor valení a tím lze s nimi dosáhnout nižší spotřeby. Nízkoprofilové pneumatiky se v současnosti vyrábějí s poměrem výšky k šířce 60 až 35 procent, ale tento poměr může být i menší. Na rozdíl od standardních pneumatik jsou vhodné pro razantnější jízdu sportovního stylu. Na suché a kvalitní vozovce mají nízkoprofilové pneumatiky dobré jízdní vlastnosti, které se na mokré, sněhem pokryté a horším povrchu zhoršují. Vozu dodávají sportovní a atraktivní vzhled.

Elektrohydraulický posilovač řízení

Moderní systém posilovače řízení, který se vyznačuje menší energetickou náročností, než řada stávajících systémů. Účinek posilovače řízení se mění v závislosti na rychlosti vozidla a je největší při pomalém manévrování a naopak při rychlé jízdě je posilovač vypnut. To zajišťuje dokonalý kontakt řidiče s vozovkou i při vysokých rychlostech. Elektromotor hydraulického čerpadla pracuje pouze při činnosti posilovače a je řízen řídicí jednotkou. Tento fakt znamená, že není trvale odebírán výkon z motoru, což sebou přináší nižší spotřebu pohonných hmot.

TDci

Označení osobních automobilů Ford, které jsou vybaveny naftovými přeplňovanými motory se systémem vstřikování paliva Common Rail nové generace.

ALS (Antilag System)

Je systém, který umožní zachování pracovních otáček turbodmychadla i při zcela ubraném plynu. Je-li zcela ubrán plyn, škrtící klapka nebo klapky jsou uzavřeny, dojde ke značnému snížení otáček turbodmychadla (tento jev se nazývá turbo lag) a tím turbodmychadlo neplní svoji funkci. Pracovní otáčky běžných turbodmychadel jsou okolo 120.000 ot/min, ale mohou být i podstatně vyšší. Cílem systému ALS je odstranění prodlevy reakce přeplňovaného motoru na přidání plynu tím, že jsou zachovány pracovní otáčky turbodmychadla nezávisle na poloze plynového pedálu. Tímto systémem jsou vybavovány zejména soutěžní vozy a některé vozy sportovního charakteru.

Ventilový rozvod

Rozvod, který zajišťuje prostřednictvím ventilů výměnu náplně ve válci. Základním konstrukčním prvkem tohoto rozvodu jsou ventily, které jsou buď sací nebo výfukové. Motor má vždy nejméně jeden ventil sací a jeden výfukový pro každý válec, ale jsou i motory s více ventily (dva a dva, tři a dva) pro každý válec. Dle způsobu ovládání a jejich umístěním ve válci se rozlišují ventilové rozvody s označením SV, OHV, OHC a DOHC (2xOHC). Ty se od sebe liší i svými součástmi, které jsou nezbytné pro jejich správnou funkci. Pohyb ventilů je umožněn buď přímo nebo přes další mechanické součásti díky vačkové hřídeli, která je poháněna v odpovídajícím převodovém poměru klikovou hřídelí pomocí ozubených kol, řetězů nebo řemenu.

Synchrony

Synchronizační spojky jsou součásti převodovek, které mají za úkol usnadnit řazení jednotlivých rychlostních stupňů a současně zabránit negativnímu vlivu na konstrukční součásti převodovky při řazení. Řazení jednotlivých rychlostních stupňů je v podstatě výměna a zapojení spoluzabírajících ozubených kol, které v závislosti na počtu zubů vytváří převodový poměr a odpovídají tak jednotlivým rychlostním stupňům. Řazení může probíhat zasunutím volně posuvných kol za běhu do záběru nebo pomocí synchronizačních spojek, které se zasunout do k tomu určenému ozubení až po dosažení odpovídajících otáček.

dCi

Označení vozů značky Renault, které jsou vybaveny turbodmychadlem přeplňovanými naftovými motory s vysokotlakým systémem vstřikování paliva Common-rail.

Liftback

Je označení pro vozy s uzavřenou karoserií, která má čtyři nebo dvoje boční dveře a stupňovitou zadní část s výklopnými dveřmi. Součástí zadních dveří je i zadní okno, čímž jsou zadní dveře rozměrné a umožňují tak snadný přístup do zavazadlového prostoru. Konstrukční uspořádání karoserie je tak podobné hatchbacku, od kterého se liší právě stupňovitou zádí. Liftbacky lze dělit podle počtu dveří na třídveřové (dvoje boční a jedny zadní dveře) a pětidveřové (čtyři boční a jedny zadní dveře). Takto koncipované vozy bývají nejčastěji vybaveny pěti místy ve dvou řadách, ale mohou být i pouze čtyřmístné. Za typického reprezentanta této karosářské verze je považován vůz Škoda Octavia.

CDI

Toto označení je typické pro vozy Mercedes-Benz s naftovým motorem se systémem vysokotlakého vstřikování Common-rail a s turbodmychdlem.

MPI

Označení pro některé vozy s benzinovými motory s vícebodovým vstřikováním paliva. V České republice je toto označení známé zejména z vozů značky Škoda, například. 1.4 MPI.

Cornering Brake Control (Adaptabilní systém ABS s funkcí CBC)

Protiblokovací systém brzd ABS doplněný o funkci CBC, která výrazným způsobem potlačuje stáčivé momenty kolem svislé osy vozu, které vznikají při brzdění v zatáčkách. Systém CBC upravuje velikost brzdícího tlaku na jednotlivá kola zvlášť.

Koeficient aerodynamického odporu Cx (Cx)

Bezrozměrná veličina, která určuje aerodynamickou jemnost vozu se nazývá koeficient nebo také součinitel aerodynamického odporu. Na základě znalosti této hodnoty a čelní plochy vozu lze stanovit po dosazení do jednoduchého vzorce i jeho celkový aerodynamický odpor při dané rychlosti. Hodnota součinitele je zjišťována v aerodynamických tunelech a její hodnota je shodná pro malý přesný model, ale i pro skutečný vůz. To znamená, že nezávisí na velikosti, ale pouze na aerodynamických vlastnostech vozu.

Kombi (Combi)

Označení automobilu, který je čtyř až pětimístný a navíc umožňuje přepravu rozměrnějšího nákladu v zavazadlovém prostoru. Karoserie těchto vozů je uzavřená se čtyřmi bočními dveřmi a rozměrnými pátými (zadními) dveřmi. Dále se vyznačuje pevnou dozadu prodlouženou střechou a prodlouženou zadní boční částí s delším zadním převisem. Výhodou bývá zpravidla rozměrnější zavazadlový prostor s větší variabilitou, čímž je k dispozici prostor pro přepravu nákladu. Verze kombi je často další karosářskou verzí a tím doplňkem k verzi sedan nebo hatchback u jednoho modelu vozu. Vzhledem k vyššímu užitečnému zatížení jsou upraveny charakteristiky zadních tlumičů a pružin. Zástupcem verzí kombi je Škoda Octavia Combi, VW Passat Variant, Peugeot 406 Break a další.

Kompresor

Kompresor se používá ke stlačování vzdušin. Přeplňování motorů bylo zavedeno s cílem dopravit do spalovacího prostoru více vzduchu a umožnit tak zvýšení dodávky paliva během jednoho pracovního cyklu motoru. Výsledkem je vyšší výkon, při nižší měrné spotřebě a také snížení emitovaných škodlivin.

Světlomety s čirou optikou

Nově koncipované světlomety, kdy je místo dříve používaných parabolických odražečů, použit nový typ odražečů světelných paprsků, který byl vyvinut za použití počítačových technologií. Nový typ spočívá ve využití tzv. volné plochy (reflexní systém), kde samostatné odražeče vytvářejí předem definovanou světelnou stopu na vozovce. Na rozdíl od parabolických odražečů, jejichž paprsky musely být dodatečně usměrněny pomocí speciálního žebrovaného skla, je zde použito skla (většinou z plastu) pouze jako krytu. Nová koncepce světlometů lépe osvětluje vozovku, čímž přispívá výrazně k bezpečnosti jízdy, a navíc je slušivější na voze.

Hřídelová převodovka

Převodovky jsou zařízení, která umožňují násobit hnací moment a tím zajistit optimální silové účinky mezi pneumatikou a vozovkou pro daný jízdní stav. U mechanicky řazených převodovek se uskutečňuje volba jednotlivých rychlostních stupňů pomocí pohybu klasické řadicí páky, automatické převodovky mají okamžik řazení při daném jízdním stavu uložen v paměti počítače. Hřídelové převodovky se skládají ze dvou nebo třech hřídelů, na kterých jsou ozubená kola pro konkrétní převodové stupně. Hřídel na vstupu se nazývá vstupní, na výstupu je výstupní hřídel. Předlohový hřídel je pevně spojen s ozubenými koly, z nichž je jedno vždy v záběru s ozubeným kolem na vstupním hřídeli a další kolo na předlohovém hřídeli je v záběru s ozubeným kole pro daný rychlostní stupeň na výstupním hřídeli. U dvouhřídelové převodovky je předlohový hřídel současně výstupním a jeho kola se na něm volně otáčejí, pokud nejsou spojena s hřídelem synchronizační spojkou. Také ostatní kola na výstupním hřídeli jsou v trvalém záběru, ale není-li zařazen odpovídající rychlostní stupeň, volně se protáčí. Řazení jednotlivých kol na výstupním hřídeli se uskutečňuje pomocí synchronizačních spojek a brzd mezi jednotlivými koly. Kolo daného rychlostního stupně je tak dočasně pevně spojeno s výstupním hřídelem. Celkový převodový stupeň jednotlivého rychlostního stupně je dán jako součin dílčích převodových poměrů (u výše uvedených převodovek jsou tyto dílčí převodové poměry dva). Dílčí převodový poměr se pak získá jako podíl počtu zubů hnaného ozubeného kola a počtu zubů hnacího ozubeného kola.

U dvouhřídelových převodovek je pouze vstupní hřídel a předlohový hřídel, který je současně výstupem. Na vstupním hřídeli jsou kola připojena pevně, na předlohovém hřídeli je odpovídající kolo řazeno pomocí synchronizačních spojek a ostatní se volně otáčí. Všechna kola jsou tak v trvalém záběru, ale pouze odpovídající z nich (podle zvoleného rychlostního stupně) přenáší točivý moment. U zpátečky je zapotřebí změnit směr otáčení výstupního hřídele, což je proveditelné vložením dalšího ozubeného kola mezi vstupní a výstupní hřídel. Počet zubů vloženého kola nemá vliv na celkový převodový poměr, pouze mění smysl otáčení výstupního hřídele. Dvouhřídelová převodovka se používá u vozidel, kde jsou přenášeny menší výkony a není tak kladen požadavek na široké rozpětí převodových poměrů jednotlivých rychlostních stupňů. Účinnost dvouhřídelové převodovky dosahuje 99 procent, což je dáno pouze jedním záběrem, který přenáší moment.

U tříhřídelových převodovek je společná osa vstupního a výstupního hřídele. Tyto hřídele mohou být spojeny pomocí synchronizační spojky a vytvořit tzv. přímý záběr, který nemění vstupní moment a převodový poměr je roven jedné (zpravidla se používá pro pátý rychlostní stupeň). Účinnost převodovky při přímém záběru je rovna jedné, to je 100 procent. Předlohový hřídel má pak samostatnou osu, která je rovnoběžná s osou vstupního a výstupního hřídele. Ozubená kola jsou s předlohovým hřídelem spojena pevně pomocí nalisování, těsných pér a drážkování. U některých typů tříhřídelových převodovek je možné na předlohový hřídel připojit přídavná zařízení, která pracují s konstantním převodovým poměrem. U zpátečky je zapotřebí změnit směr otáčení výstupního hřídele, což je proveditelné pouze vložením dalšího ozubeného kola mezi předlohový a výstupní hřídel. Počet zubů vloženého kola nemá vliv na celkový převodový poměr, pouze mění smysl otáčení výstupního hřídele. Jiným typem tříhřídelové převodovky je převodovka s jedním vstupním hřídelem a dvojicí výstupních hřídelů. Výstupní hřídele jsou vybaveny ozubenými koly a synchronizačními spojkami, které zajišťují řazení jednotlivých rychlostních stupňů. Tříhřídelová převodovka se používá u vozidel, kde jsou přenášeny větší výkony a je zapotřebí širšího rozmezí převodových poměrů mezi nejnižším a nejvyšším převodovým stupněm. Celková účinnost je však oproti dvouhřídelové převodovce nižší a pohybuje se kolem hodnoty 96 až 98 procent.

Stěrače Aero

Tímto termínem jsou označeny stěrače, které mají optimalizovanou konstrukci a tvar pro lepší aerodynamické a stírací vlastnosti. Lepším setřením velké plochy čelního skla stěračem za deště je dosaženo lepšího výhledu řidiče, což je důležitý faktor pro bezpečnou jízdu.

LPG (Plynový motor)

Řadí se mezi zážehové motory, u kterých je směs paliva se vzduchem zapálená pomocí elektrické jiskry. Pro tvorbu směsi se používá směšovač, kterým se odměřuje přesný objem paliva k množství nasávaného vzduchu, čímž se vytváření homogenní směs obdobná jako u benzinových motorů a blízkého směšovacího poměru l. Nejčastěji se jako plynná paliva používají propan, propan-butan, zemní plyn a bioplyn. Palivo se uchovává ve speciálních zásobnících v kapalném stavu a odkud je dopravováno do směšovače a pak dále již ve směsi se vzduchem do válců. Vozy s pohonem na plyn jsou označeny „LPG". Výhodou plynových motorů je snažší příprava směsi, nižší emise škodlivých látek a vzhledem k ceně plynu i výrazně nižší provozní náklady než u benzinového motoru. Nevýhodou jsou větší nároky na skladování paliva ve voze (vozidlo musí mít speciální nádrž, která jednak zabírá prostor a zvyšuje hmotnost vozidla), náklady spojené s instalací zařízení pro provoz na plynné palivo a menší výhřevnost paliva, což má za důsledek nižší výkon motoru, horší dynamické vlastnosti vozu a vyšší spotřebu.

Řídicí jednotka

Řízení řady procesů v moderním automobilu zajišťují různé řídicí jednotky, což jsou v podstatě mikropočítače s procesorem a paměťovými obvody. Procesor je ve většině případů šestnáctibitový, což umožňuje řídit více procesů najednou, protože řízení pouze jednoho z nich by v této situaci bylo neefektivní. Elektronické řídicí jednotky pracují s digitálním signálem, které jsou schopné zpracovávat a na základě svého naprogramování a paměti vydávají pokyny jednotlivým řízeným součástem. Mezi řídicí jednotkou, senzory a řízenou součástí probíhá neustálý tok informací, které řídicí jednotka porovnává s hodnotami v paměti nebo vypočtenými hodnotami na základě vstupních hodnot ze senzorů a snímačů. V případě zjištěné odchylky řídicí jednotka aktivuje proces, který má odstranit vzniklou odchylku a tím dosáhnout požadovaných parametrů. Svoji vlastní řídicí jednotku má motor (motormanagement), elektronické systémy podvozku (ABS, ASR, TC, ESP a další), airbagy, posilovač řízení, ale také klimatizace a další součásti vozidla. Tyto jednotlivé řídicí jednotky mohou spolu vzájemně komunikovat a spolupracovat přes centrální řídicí jednotku, datovou sběrnici s multiplexní sítí.

Aktivní bezpečnost

Tento termín zahrnuje technické prvky, zařízení a vlastnosti vozu, které dokáží předejít nebo zabránit havárii. Do této skupiny se řadí zejména kvalitní brzdy, protiblokovací a protiskluzové systémy, systémy jízdní stability, ale i správné uspořádání místa řidiče. Z hlediska bezpečnosti je nutné, aby řidič seděl pohodlně, dosáhl na všechny potřebné ovladače ve voze a měl dobrý výhled do všech stran. Svůj vliv má i vhodná regulace teploty uvnitř vozu. Pozitivně v oblasti aktivní bezpečnosti působí dobré jízdní a dynamické vlastnosti. Nejbezpečnější tak bude vozidlo, které je za všech okolností snadno a předvídatelně řiditelné, poslušně reaguje na pokyny řidiče a snadno překonává nerovnosti vozovky. Z hlediska dynamiky požadujeme od vozidla takové vlastnosti, aby vozidlo bezpečně zrychlilo nebo bezpečně zpomalilo v kritických situacích. Důležitá je i správná funkce předepsaného vnějšího a vnitřního osvětlení vozu.

Víceprvkové zavěšení kol

Víceprvkové zavěšení kol se řadí mezi nezávislé zavěšení, které se používá u náprav automobilů pro dosažení vhodnějších jízdních vlastností. Vozidla s víceprvkovým zavěšení dosahují vyššího cestovního komfortu, proto se používá zejména u luxusních a tudíž i těžších vozů. Víceprvkové zavěšení se tak v současnosti používá společně s dalšími typy nezávislého zavěšení kol.

Isofix

Bezpečnostní systém uchycení dětské sedačky pomocí speciálních úchytů, které jsou pevně spojeny s karosérií vozu. Na dětské sedačce je úchytný mechanismus, kterým lze jednoduše spojit sedačku s karosérií vozu a tím zajistit vyšší bezpečnost přepravovaným dětem. Vlastní systém pak pro jednu sedačku sestává z dvojice úchytných ok. Tyto úchyty jsou umístěny v prostoru zadních sedadel a umožňují zpravidla přepravu dvou dětí v dětských sedačkách.

Algoritmus životnosti oleje

Algoritmus, podle kterého je možno určit zbývající životnost motorového oleje. Tento výpočet bere v úvahu způsob užívaní vozidla (jízda po městě, studené starty, vytáčení do vysokých otáček, jízda „brzda-plyn", atd.)

Motormanagement (Řízení motoru)

Řízení procesu cyklu spalovacího motoru se nazývá motormanagement. Jeho úkolem je optimalizovat činnost vstřikování a zapalování (u benzinových motorů) vzhledem k provozním podmínkám a zátěži motoru. V paměti řídicí jednotky, která řídí celý proces, jsou uloženy pro každou polohu škrtící klapky a pro každé otáčky motoru údaje pro množství vstřikovaného paliva, okamžik vstřiku a předstih zážehu, případně i další údaje. Řídicí jednotka motoru neustále porovnává digitalizované skutečné údaje ze snímačů s údaji v paměti. Pokud je zjištěna odchylka snaží se pomocí regulačních zásahů tuto odchylku minimalizovat. Cílem řízení je to, aby složení směsi, činnost vstřikování a zapalování (u benzinových motorů) byla optimální z hlediska spotřeby, výkonu a emise škodlivých látek. Současně má správné řízení motoru vliv i na jeho opotřebení a tím i životnost.

Stabilizátor nápravy

Pod tímto termínem rozumíme část nápravy, která svojí vlastní tuhostí zlepšuje vlastnosti nápravy a současně umožňuje i jejich dlouhodobé zachování. Během provozu vozidla dochází ke značnému namáhání náprav, což může mít i vliv na změnu jejich vlastností a současně i jízdních vlastností celého vozidla. Možnosti, jak lze zachovat optimální vlastnosti, jsou dvě základní. První z nich je možnost zkonstruovat po stránce tuhosti odolnou nápravu při požití materiálů velkých profilů. Toto technické řešení sice odstraní některé nepříznivé provozní jevy, které ovlivňují vlastnosti naprav, ale nepoužívá kvůli velké hmotnosti. Jiným a v současnosti u osobních automobilů často používaným řešením je použití stabilizátorů. Stabilizátory jsou součásti z konstrukčního hlediska jednoduché (často má tvar různě ohnutých trubek, tyček apod.) a vyznačují se i nízkou hmotností. Ve spojení s konstrukcí nápravy zajišťují trvalé zachování jízdních vlastností vozidla a to při značném namáhání nápravy. Pomocí stabilizátoru je totiž zatížení nápravy rozloženo mezi její jednotlivé konstrukční části. Namáhání jednotlivých částí nápravy je tak poměrně malé, což umožňuje snížení jejich rozměrů a tudíž i hmotnosti.

Funkce „Follow-me", „Coming Home"

V zájmu zvýšení komfortu, ale také bezpečnosti zůstávají po opuštění a uzamčení vozu tlumená světla rozsvícena krátkou dobu, která zpravidla nepřevyšuje 30 sekund. Obdobně se tato funkce projevuje i po otevření vozu dálkovým ovládáním, kdy se samočinně rozsvítí tlumená světla.

LED diody

Novinkou v automobilovém průmyslu je použití bezúdržbových LED diod pro zadní brzdová a koncová světla. Výhodou diod je zejména dosažení plné světelného výkonu za velice krátkou dobu ve srovnání s běžnými žárovkami.

Cabrio (Kabriolet)

Kabriolet se vyznačuje otevřenou dvoudveřovou karosérií se stahovací nebo odnímatelnou střechou, která může být plátěná (nepevná), ocelová nebo vyrobená různých plastů (oba typy střechy lze považovat za pevné). Většina kabrioletů je určena pro pohodlné cestování dvojice osob na předních sedadlech, v omezené míře je pak možná přeprava dvou až třech cestujících na zadních sedadlech. V zadní části vozu je zavazadlový prostor, jehož přepravní možnosti jsou omezeny, protože se do něj často zatahuje střechy. Příkladem vozů kabriolet je Audi A4 Cabrio, Opel Astra Cabrio a další.

Klikový mechanismus

Je mechanismus, který převádí posuvný pohyb pístu na otáčivý pohyb klikové hřídele a je tak nezbytnou součástí spalovacího motoru. Součásti klikového mechanismu jsou kliková hřídel, ojnice, ojniční čep a píst. Ojnice, ojniční čep a píst jsou vždy pro jeden válec. Při spalování ve válci působí na píst vysoké teploty a tlaky, které způsobí posuvný pohyb pístu. Píst je pomocí ojničního čepu spojen s ojnicí, na kterou převádí svůj pohyb. Spojení pístu s ojnicí je na jedné straně ojnice a na druhé straně je pak spojena s klikovou hřídelí v místech, které se nazývají klikový čep. Ojnice se musí pootáčet jednak vůči ojničnímu čepu, tak i vůči klikovému čepu. Díky tomu je posuvný pohyb pístu převeden na otáčivý pohyb klikové hřídele. Vlastní kliková hřídel se skládá z hlavních čepů, klikových ramen a klikových čepů. Hlavní čepy slouží pro uložení ojnice, které bývá zpravidla podle namáhání ve třech nebo pěti ložiskách. Při menším namáhání je počet uložení menší, při větších působících silách a tudíž i větším namáhání je počet uložení větší. Klikové čepy pak slouží jako místo spojení klikové hřídele s ojnicí. Kliková ramena spojují jednotlivé klikové čepy, ale současně plní i vyvažovací funkci klikové hřídele.

Automatické stěrače

Je funkce stěračů, kdy je časový interval setření čelního skla (rychlost stírání) automaticky řízen na základě intenzity srážek. Na čelním skle je z pohledu řidiče pod vnitřním zpětným zrcátkem umístěn dešťový senzor, který vyhodnocuje podle dopadu dešťových kapek intenzitu srážek a k tomu uzpůsobuje činnost stěračů. Automatické stěrače fungují v poloze ovladače stěračů pro automatickou funkci. Některé vozy mají možnost nastavení citlivosti senzoru pro spuštění stěračů. Pomocí senzorů je tak řízena vlastní aktivace a rychlost stírání.

Nezávislé, závislé zavěšení kol

Podle závislosti kol u jedné nápravy při pohybu vozidla rozlišujeme zavěšení kol nezávislé nebo závislé, případně se může vyskytovat zavěšení polozávislé. U nezávislého zavěšení, které se používá v osobních automobilech nejčastěji, se pohyb jednoho kola v jakémkoliv směru nepřenáší na ostatní kola nápravy, která tak na tento pohyb nereagují. Při najetí na nerovnost jedním kolem zachytává reakci nerovnosti pouze toto kolo a konstrukční skupina jeho zavěšení. V současnosti nejrozšířenějším nezávislým zavěšením kol u osobních automobilů je zavěšení typu McPherson, své uplatnění nalézají také víceprvkové zavěšení. U závislého zavěšení kol jsou kola jedné nápravy spojená a jakýkoliv pohyb jednoho z kol se přenáší také na druhé kolo. Na nerovnost, která je zachycena pouze jedním kolem, tak reaguje celá náprava. Výhodou závislého zavěšení kol je jeho jednoduchost a s tím spojená jednoduchá údržba. Naopak nezávislá zavěšení jsou konstrukčně složitější a tím i náročnější na údržbu. Výhodou nezávislého zavěšení kol je vysoký cestovní komfort, dobré jízdní vlastnosti vozidla a menší namáhání celého vozidla vlivem dynamických rázů při jízdě po nerovnostech.

Samonosná karoserie

Karoserie jako taková je část vozu, která nabízí prostory pro využití vozidla podle jeho účelu (přeprava nákladu, cestujících). Podle vzájemného vztahu mezi podvozkem a karosérií vozidla rozlišujeme tři základní skupiny karoserií. První skupinou je karosérie podvozková, která je určena k upevnění na podvozek a netvoří tak samostatný nosný celek vozidla. Podvozek je pak díky své tuhosti schopen samostatné jízdy bez karoserie. Druhou skupinou jsou karoserie polonosné, které již přejímají zčásti nosnou funkci rámu vozidla. Rám vozidla je tak méně dimenzován a je tudíž i lehčí. Podvozek ovšem není schopen z důvodu menší tuhosti samostatné jízdy bez karoserie. Poslední skupinou jsou karoserie samonosné, které mají v současnosti dominantní využití mezi osobními automobily. Samonosná karoserie zcela přejímá nosnou funkci rámu vozidla, takže odpadají rám i tuhý podvozek. Všechny součásti vozidla se pak připevňují ke karoserii samostatně. Tím je dosaženo poměrně nízké hmotnosti a ve svém důsledku to znamená i lepší jízdní vlastnosti vozů se samonosnými karoseriemi.

Torzní tuhost vozu

Obecně je tuhost definována jako poměr síly a deformace, kterou tato síla vyvolá. Je-li ovšem deformace způsobena kroutícím momentem je poměr kroutícího momentu a deformace (úhlová výchylka, úhlové zkroucení) označen jako torzní tuhost. Z praktického hlediska se jedná o důležitý parametr u automobilů, který sice většině uživatelů automobilů nic neříká, ale ovlivňuje některé důležité vlastnosti vozu. Při provozu automobilu působí na jednotlivé části nebo celé vozidlo síly, které v případě působení na rameni vzhledem k podélné ose automobilu vyvolají kroutící moment a to znamená, že vznikají také jisté deformace. Působící síly jsou důsledkem dynamického a statického zatížení, které působí na vozidlo při zcela běžném provozu a nelze se jim tedy vyvarovat. Z důvodu zachování vyhovujících jízdních vlastností v celém rozsahu provozních režimů, pro něž je vozidlo určeno je kladen i požadavek na určitou torzní tuhost karoserie i celého vozidla. Tento požadavek pak zajišťuje odpovídající chování vozu a omezuje nepříznivé vlivy jeho silového namáhání. Vedle toho je kladen požadavek na vysokou torzní tuhost i z důvodu deformace při různých druzích nárazu a to tak, aby zůstal zachován nepoškozen prostor pro cestující nebo aby jeho poškození bylo co nejmenší. Výsledná karoserie je ohledně požadavku na torzní tuhost jistým kompromisem mezi karoserií odolnou vůči provoznímu namáhání, odolnou vůči nárazům a je zde i požadavek na její nízkou hmotnost.

Pasivní bezpečnost

Prvky pasivní bezpečnosti přicházejí na řadu v okamžiku, kdy již k vlastní nehodě dojde. Jejich cílem je minimalizovat následky pro posádku a ostatní účastníky nehody. Mezi prvky pasivní bezpečnosti patří bezpečná konstrukce karoserie a interiéru, zádržné systémy, jako jsou bezpečnostní pásy, většinou s předpínači a omezovači síly, airbagy a dětské sedačky. Mezi další prvky lze zařadit bezpečnostní sloupek volantu, který se po nárazu částečně zasune a minimalizuje tak riziko poranění řidiče, bezpečné zavěšení pedálů, opěrky hlavy a protipožární systémy. Tyto systémy po nárazu uzavřou vývody paliva z nádrže, vypnou palivové čerpadlo a elektrické okruhy. Na vzniklou nehodu upozorní samočinně zapnuté varovné blikače a osvětlení interiéru. Úroveň pasivní bezpečnosti vozidel je posuzována nárazovými zkouškami.

Sedan

Označení vozů s trojrozměrnou karosérií, která je charakteristická zejména pro luxusní vozy vyšší třídy a pro vozy s reprezentativním charakterem, i když v současnosti nalézá své uplatnění i menších vozů. Vyznačuje se uzavřenou karosérii, ve většině případů mající čtyři dveře (jsou i sedany s pouze dvojicí dveří), pevnou střechou a stupňovitou zadní částí se samostatným víkem zavazadlového prostoru. Interiér je vybaven zpravidla sedadly s pěti místy ve dvou řadách, z důvodu většího pohodlí je možné i provedení čtyřmístné, a odděleným zavazadlovým prostorem. Za typické zástupce s tímto typem karoserie lze považovat vozy Škoda Fabia Sedan, VW Passat, Peugeot 406, Mercedes S a další.

Navigační systém (GPS - Global Positioning System)

Systém, který k určení své polohy využívá družic kroužících přibližně 20 186 km nad zemským povrchem. K určení polohy je třeba minimálně 3 družic. Ve spojení s mapami uloženými většinou na CD-ROM umožňuje snadnou orientaci i v naprosto neznámém prostředí.Navigační systém pracuje na základě neustálého jednocestného spojení s navigačními družicemi. Vlastní systém může pouze přijímat signály, které se pohybují rychlostí světla z družice. V současnosti je na oběžné dráze okolo třiceti satelitů (jejich počet se však stále zvyšuje) pro navigaci, z nichž tři jsou neaktivní a slouží jako náhrada při poruše aktivních satelitů.

Předpínače bezpečnostních pásů

Důležitou součástí bezpečnostního pásu pro správnou a tudíž i bezpečnou funkci airbagu je předpínač. Tato součást má zabránit nežádoucímu pohybu těla při nárazu, aby se hrudník a hlava zanořily do airbagu ve správný okamžik. Při nárazu tak předpínač bleskově zkrátí pás přibližně o 10 centimetrů, čímž se vymezí vůle mezi pásem a cestujícím. Cestující je tak přitažen pásem pevněji k sedadlu čímž se výrazně zvyšuje účinnost pásu. Ve vozidlech se běžně používají pyrotechnické předpínače, k jejichž aktivaci dochází pomocí malé pyrotechnické nálože. Tato nálož při explozi uvede do pohybu píst spojený s lankem, které utáhne vlastní pás. K vlastní aktivaci dojde až po vyhodnocení intenzity nárazu řídicí jednotkou airbagu. Je-li vydán pokyn k aktivaci airbagu, je to současně pokyn pro aktivaci předpínače bezpečnostního pásu. Předpínač je aktivován elektricky a k této aktivaci dojde tehdy, je-li intenzita nárazu taková, že by už mohla být příčinou vzniku poranění, a vždy při aktivaci airbagy. Předpínač bezpečnostního pásu je tak vlastně podpůrný prostředek airbagu a jeho nezbytný doplněk. Okamžik spuštění předpínačů není náhodný, ale je stanoven na základě důkladné analýzy tak, aby jejich účinek byl v souladu s působením airbagů. Aby nedocházelo k nežádoucímu poranění vlivem působení příliš pevně přitažených pásů, jsou tyto pásy vybaveny omezovači síly.

Aktivní opěrky hlavy

Nejvyšší riziko zranění krčí páteře vzniká při nárazech do zadní části vozu. Pákový mechanismus aktivních opěrek v případě zadního nárazu vysune opěrku hlavy dopředu a nahoru a zajistí rychlejší a účinnější zpomalení hlavy pasažéra a s tím související nižší riziko vážného poranění.

Variabilní sací potrubí

Některé motory jsou vybaveny proměnou délkou sacího potrubí. Při nízkých otáčkách proudí nasávaný vzduch delším potrubím, což zajišťuje vysoký točivý moment. Při dosažení vyšších otáček prochází vzduch krátkým potrubím, které umožní zvýšit výkon motoru v oblasti maximálních otáček.

Homologace

Každé vozidlo musí před uvedením na trh v dané zemi projít homologačními zkouškami, po jejichž úspěšném absolvování dostane povolení k prodeji v dané zemi. V rámci homologace se uskutečňují zkoušky bezpečnosti (nárazové zkoušky, zkoušky brzd), funkčnosti (zjišťuje se, zda automobil plní funkce, které má daná kategorie vozidel), jízdních vlastností (prověřuje se chování vozidla v provozu a zjišťují dynamické vlastnosti) a měření emisí ve výfukových plynech. Každá země má své vlastní limity, které vozidla musí plnit a to ve všech sledovaných parametrech. Tyto limitní hodnoty jsou v jednotlivých zemích mnohdy značně odlišné. Vozidla jsou tak již od samého začátku konstruována s ohledem na nejpřísnější homologační požadavky ze zemí, kam se předpokládá pozdější vývoz nového automobilu. Jistým doplňkem homologačních zkoušek, který je přínosem pro zákazníka a tudíž budoucího spotřebitele, jsou různé nezávislé spotřebitelské testy (Euro NCAP atd.), které mají přísnější požadavky na vozidla než jsou požadavky pro splnění homologace a ukazují tak skutečné kvality automobilů.